Vem mě domů...
Vem mě domů...
Je jako vzpomínka má
Nalezená a ztracená
Jednou se sejdeme
Za hranicemi zhrouceného času
V oáze utopených snů
Na tebe stále čekám
Klidně mi své lži říkej
Má křídla lámej,
Ale pro naši svobodu dýchej
Vítr ohýbá větve stromů
Tak vrat‘ se pro mě
Vem mě domů
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Děkuju vám za tipy, komentáře..moc si jich vážím a potěšily mě..jen tohle poděkování nechci posílat přes vzkazy, ať na někoho nezapomenu, takže takhle je to pro vás všechny..ještě jednou děkuji =)
11.12.2009 00:14:00 | Giginka
tak pri tejto bez váhania st...Máš tam krásne metafory, je to citlivé...a krehké...
10.12.2009 20:57:00 | Mišiačik
...musím souhlasit, že vracet se nemá a ještě dodat, ať křídla Ti nikdo neláme, to se nedej...
19.11.2009 12:36:00 | toužím.jít.dál
Lži, co se dobře poslouchají,
věz Ty, že nikam nevedou,
Jsou jako cesty, co končí v háji:
Zarůstaj časem lebedou.
Na cestu lásky plnou trní,
kdo nechá do ní se poslat?
Ten, koho srdce touhou vrní
a jazyk půjčí si osla!
18.11.2009 00:58:00 | Špáďa
hodně mi to připomíná myšlenku Tvé básně "Podzimní láska", nevnímáš jak je Ti ubližováno ale miluješ, odpouštíš a hluboce se díváš člověku do duše protože víš proč to děláš, smekám :-)
09.11.2009 21:29:00 | losscar