Ruka Tvá

Ruka Tvá se něžně dotkla mého čela.
To, když vstoupila jsi do mých snů.
Horkem ucukla, trochu zasyčela,
spalována touhou dlouhých dnů.

Ruka Tvá se něžně dotkla mého srdce.
Já dal Ti ke všem zámkům klíč.
A Tys někdy, dosti trpce,
zabouchla a utíkala pryč.

Vrátila ses a znovu otevřela.
Přemohla jsi mě i sebe.
Znala slova, teplá, vřelá.
Dala znát, že samota zebe.

Ruka Tvá se něžně dotkla i mých očí.
Přitáhla je, pohladila víčka.
Můj pohled, když se v Tobě smočí,
vidí krásu, světlo, i když zhasla svíčka.

Ruka Tvá se něžně snesla na má ústa.
By je umlčela, když se mlčet má.
Než něco řeknu, napočítat do sta
učila mě ruka Tvá.

Ruka Tvá a teplo co z ní sálá.
Nejkrásnější cos kdy mi dala.