Obyčejný Hrdina

Obyčejný hrdina
Spí nahý
Na tmavě zelených polštářích
A když přicházím
Chrání mě ve svém náručí
Teplem nahé kůže
V místnosti bez teploměru

A dostanu se blíž
Až na konce tvých horních řas

Brzká rána
S lampami veřejného osvětlení
Jako s imaginárními kamarády
S rozladěnou kytarou
Na kterou neumíš hrát
Ale zpívat
Zpívat se snažíš
A broukáš jen tak proti větru
Aby tě nikdo neslyšel

Můj obyčejný hrdina
V davu nepoznaný
Jen dlaním důvěrně známý
Snad jako lžíce
Talíř
Nebo vlastní tvář

Čekání a ohledy
Na tkaničky vysokých bot
Stejně jako malichernosti
Při výběrech barev rtěnek
Kterým obyčejní hrdinové nerozumí
Neumí číst v křiku, hysterii
Ale umějí být trpěliví
A občas čekají
Až se bouře přežene

A tohle všechno stačí
Abych svého hrdinu
Poznala v davu i se zavázanýma očima