Sbohem?!?

Jsou věci mezi nebem a zemí,
které nikdy nedokážu pochopit.
Tak jako ty bolestivé pocity,
nedokážu je zničit, uchopit...

Asi se ztracím v mlžném oparu,
ve stínu stále stejných opakovaných vět.
Možná někdy dokážu,
zapomenout na tebe a můj snivý svět...

Kdykoliv zavřu oči,
uslyším hudbu, co posloucháme oba.
Vidím vzpomínky,
tvůj obličej, jak se na mě dívá.

Je to dlouho,
co jsi pryč.
Je to dávno
a mé pocity k tobě se nemění, vůbec...

Tvé modré oči,
co pronásledovali mě.
Už nikdy nespatřím,
ale chceš zapomenout, já vím...

Nikdy nic nebylo,
jen dva hloupé dny.
Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled,
ale čas se mění a já s ním...

Chtěla bych symbolicky vyřknout poslední sbohem,
ale nedokážu se rozloučit.
Utřít poslední slzu a jít dál svým životem.
Dál se svým trápením,
se slzami v očích,
pokusím se dál žít a zase o tobě jen snít...