Spoutaná...
Spoutaná...
vlastní obavou z radosti
úsměv pokrytý jinovatkou,
Jen ty ji umíš rozehřát ..
Jen ty mi otevřeš oči a srdce
a donutíš mě smát se
plakat
žít …
Jen ty mě vedeš pořád dál,
tak mě prosím neopouštěj
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
zrovna mám rozeosanou báseň: jsme sami za sebe..a sem se hodí...
Jsme sami za sebe, v těle svém polapeni
Volba je naše zbraň, když kroky kříží zenit
Jsme sami za sebe, tak jen si uvědomit
Jak těžké zazářit a lehké víru zlomit…
21.11.2009 14:48:00 | šuměnka
I já se v tom našla, byť v opravdovým vztahu nejsem.. jen místo "neopouštěj mě" bych řekla "buď se mnou" .. :)
15.11.2009 21:02:00 | Světluška =)
Ona je trochu starší, to jsem jen hledala v počítači...bohužel, psát mi už moc nejde...nevím čím to...ještě pořád dokážu být smutná, dokážu plakat, vztekat se, ale nic...psaní prostě nejde:/
09.11.2009 21:46:00 | makretka
Ahoja.
To snad není možné. Já sem vlezu po dlouhatááááánské době i se jen podívat, a narazím hned na první stránce na Tvoje, zde už jediné mi známé jméno ... a navíc Ty máš dílko předešlé tomuto až z r. 2008, tím víc je ta shoda neuvěřitelnější!
Hezká báseň, byť smutná, připouští-li rozchod ...
09.11.2009 10:39:00 | Hary_nš