Dopis

Píší jedné sličné dívce,
kterou málo znám.
Píši o tom,
že kouzlo v sobě má.
Já tady malý snílek tomu kouzlu podléhám.

Jednou zajímavý okamžik,
vedle sebe stojíme.
Na pár chvil do očí si hledíme.
Padl na mě horký mráz,
den dostal nový jas.

Čas plyne jak voda,
ta kouzelná chvíle uplynula.

Já na tebe pořád myslel,
kdo jsi,
dívko spanilá?
Jsi snad čarodějnice,
pro kterou srdce neutichá?

Měl bych ti říct jednu věc
a neber to jako nějaký hec.
Od prvního pohledu,
nějaký pátek uběhl.
Ty máš svůj svět,
já k tobě oblibu.

Vidím tebe,
ztrácím sebe.
Hledám cestu do tvého srdce.
Dej mi znamení,
zda mohu doufat přece.

Říkáš si: ,,Píše nějaký blbec,
tak teď je, sním konec."

Jenže pro ty chvíle na zastávce,
jednou u oběda,
na noční soutěži u rybníka.
Stojí za to, zariskovat.

Máš svůj svět,
svou duši ta jistě tuší.
Je tady člověk co má tě rád.
I když o to nebudeš stát.