už ne

Karikatury bolesti
odlehly v předalekých končinách.
Jaká to krása!
Ach! Smím-li se zeptat,
co bude zítra?
Ne! Jen dnešek.
Pro ten je nádherné žít!
A přijde zítřek
Den zůčtování.
Najednou pálí
i letmý pohled na ni.
Běda důvěřivci.
Běda všem, co věří!
Uniká mi život
z otevřených dveří.
Jak mohu doufat,
že nezklamou mou důvěru?
Čím více věříš,
tím méně jsi ve střehu.
Pak přijde bolest,
co pálí víc než oheň.
Lépe si myslet,
že byl to pouhý sen.
Za trochu lásky,
šel básník světa kraj
než krutě poznal,
že to jen pouhé sny se zdaj.
Už nevěřím v lásku
už nevěřím v lidství
věřím jen v bolest,
co prožívají smysly.
Nevidím naději
možná jsem slepý...
Jak můžeš se divit?
Vždyť v očích mám střepy.

Proč?