Ona

Poznal jsem holku, zdá se mi milá.
Její duše, je jak lilie bílá.
Kdybych snad uměl, vyjádřit lásku,
vezmu si za ženu, tuhletu krásku.
Nalepím na oči lepící pásku.
Abych už neviděl gesta těch lidí,
co mi to nepřejí a furt se diví,
že se mi tahleta dívka moc líbí.
Nikomu neříkám, koho má milovat,
proč však ostatní, chtěj mi to vnucovat.
Je jenom na mě, s kým já chci tancovat,
vždyt je to můj tanec životem!
Já nechci být zamlklím idiotem!
Nechte mě žít, já nechám vás.
Pak se nám bude žít, opravdu snáz.
Kbyby tak přemýšlela aspoň půlka světa,
na city stačila by je jedna věta.
Lidé jsou chápavý, když se jim chce,
málo lidí si toto přeje, nechápu
co se s nima děje, bylo by krásné,
kdyby sme chápali to naše okolí.
Zjistíme, že spoustu věcí přebolí.
Na smutek jsme většinou sami,
proto nás i blbosti skolí.
Abych se vrátil, k té mojí vysněné,
všechny básně mám už přečtené.
Proto mě napadlo napsat si svojí,
ať se můj smutek snad lépe hojí.
Doufám, že náš osud nás spojí,
pak jednou doufám budeme svoji.