Labutí píseň

Rozechvělým perem píšu těch pár řádků
tobě, lásko moje, tobě na památku.

Růžové šatky, hloupé dívčí snění
způsobily to horoucí pomatení
když spatřila poprvé
co láska všechno umí
labutí stala se
a na znamení
létala světem,
štěstím se smála,
nevěděla,
že nedožije rána.

Růžové šatky krví potřísněné
labutí srdce šípem probodnuté
a v očích naděje
z přání svých utkané
zmizely, krůpěje
slz. Čas,
ten se rozplyne
nepřijde zas
doba lásky a krás.