Láska jménem...

Tenké struny na kytaře
pražce rezavé a vypadaly staře.

Jak osud vrásky měl
i když líbivé písně pěl
přesto hrát neuměl.

Hrál však dlouho a vytrvale
jednou jeho tóny přilákaly dítko malé.

Byla to dívka a její jméno Láska bylo.
Starce její cit a vřelé srdce velmi okouzlilo.

Díky tomu, se mu hraní zalíbilo
a pána s vráskami tak dítko hrát naučilo.

/Každý tón pak symfoníí byl.../

Jak ta kytara jsem chvíli byl
Amor ze struny šíp zhotovil
a ten do mého srdce vystřelil.

Otočím se a vidím lásko Tebe
co s osudem se spojila a
přinesla mi modré z nebe.

Tys mi zpět Adélko vrátila mé chybějící křidélko.

Teď se vznáším jen díky Tobě mé sluníčko

a umím létat výš než kdykoliv předtím.

Ty okouzlíš mě každou hubičkou

a já s tebou stále do větších výšek letím.

Miluji tě!!!