Pravda a lež

Tak moc ji nenávidím,
tak moc jí miluji.
Vše co jí závidím,
hned všem žaluji.

Párkrát jsem chyboval,
párkrát jí lhal.
Vždy jsem ji miloval
vždy pomáhal.

Nejsem tak zlý, jak ona si myslí.
Srandu si z ní přece dělají všichni!
A to, že pak s ní chci být kamarád,
neznamená že i tak jí nemám rád.

Bránit jí před nimi nemůžu.
To jí radši s úkoly pomůžu.
Proč ale ona nechce?
Hrdina nejsem přece.

Proč když vyznal jsem jí lásku,
nechtěla jít ani na procházku.
Pořád mi říká to stejné.
Lež není nic lhostejné.