Konečná

Vzdálení si stovky mil,
pouhý vzpomínky hezkých chvil,
zoufalé myšlenky na konečnou
a oči rychle zavlhnou.

Dalecí přitom na krok od sebe,
opuštěný volání do nebe,
vzrušení opileckých milenců,
vyvrcholení konce konců.

Oddělený lože,
hloupý řeči, cože?
Šero jedný duše,
slzy plný nůše.

Poslední chvilky společný,
rozsudek smrti zbytečný,
na zámku už je jen rez,
pouze neslyšný tichý hles.