Všechna láska musí být vylita

Všechna láska musí být vylita.
Taková je touha,
je sama sobě slastí
a ještě víc to chce milovat. Do syta.
Až tě pak přepadnou nepokoje,
brouci a pavouci
i stíny se ti vkradou do pokoje
když necháš myšlenky plout
a rozum kormidlo opouští.

Pak ráno vyjdeš sám do zahrady
rosa se nad tebou ustrne.
Potkáš dívku, co nese si své vnady,
neříkáš ano – a také to své ne.

Protože všechna slast lásky musí být vylita.