Láska?

Proč to štěstí, které sem tam cítím,
se mi skrývá někde uvnitř těla.
Proč se sama sebe někdy štítím,
a má duše jak by zkameněla.

Proč to srdce, které pod hrudí mi bije,
občas vynechá mi - a to doslova.
Proč dolehne pak na mě nostalgie,
a já cítím, jak bych byla z olova.

Proč se občas bezdůvodně chvěji,
jak bych měla svoji duši ztratit.
Proč se cítím někdy jako jako pod závějí,
odkud dozajista nemůžu se vrátit.

Proč mi občas nějaký hlas říká,
že už se mi lehce připozdívá.
Proč mám někdy v břiše kolibříka,
který celé tělo rozechvívá.

Proč si vůbec kladu tyto otázky,
je to příznak choroby či od lásky?