Telefon

Držím mobil v ruce, přemlouvám jej, tak pípni přece.
Zobraz mi tu zprávu, určitě tam někde je, přestaň mlčet prosím, tichou poštu nehrajem.
Pořád mlčí, žádný zvuk, třeba je jen porucha, tak prosím, pípni už.
Pořád nic, stále mlčí, to ticho mi rve uši.
Ticho, to odporný ticho, žádná reakce, u srdce mě píchlo.
Držím jej dál v ruce, koukám zkrze něj, nic neděje se, před očima divný děj.Promítám ho zas a znova, vybavuji si ta slova,"nepiš,nevolej".
Proto mlčí nepípá, žádná zpráva v něm není ukrytá. Pouze ukazuje smutnou pravdu, že není rozbitý, že ukončil jen písmenkovou hru.
A já mu tak věřila, že je můj, nenechá mě, abych trpěla...