Opojení

Sladké snění v okamžení,
můj Milý, Tvá přítomnost se vytratila,
ráda cítím Tvé něžné ruce,
jak divoce Ti srdce tluče,
tony Tvého hlasu uniknou,
zůstane jen slza v oku,
tak šťastná, plná radosti i soucitu.

Zrcadlí se v ní hnědé kaštany.
Kaštany, co ke mně pohledy hovoří.
Jsem plná emocí.
Dýchls do mně život, děkuji.
Bouří ve mně
to příhodné, kde jsi?
Ve tmě.Již dál neuslyším.

Pomalu, něžně, ale přesto vášnivě a dravě
se choulím pod jemným záhybem na Tvém těle.
Upadám do snu slyšíc Tvůj zvon hrdě si vyzvánějící.
Polibek stačím vyslat, než se mne zmocní únava a nadcházející sen.

Ráno se probouzím trochu zmatená.
Tvé tělo i dech jsem pocítila na svých zádech.
Rozeznělo se tu pouhé ticho.
Klid a ticho.
Kde jsi?
Dobré jitro.
Vykoukneš zpoza dveří obtížen mohutně velkou snídaní,
až příliš velkou pro nás dva.