Letět za ní

Znám ji chvíli,
snad jen pár dní,
však srdcem mi kvílí
neznámý hlas: „Uteč za ní!“

Jak rád bych skočil!
Letěl vzduchem, k tomu městu,
až u okénka bych skončil
a zaťukal na svou nevěstu.

Roztomile rozespalá
vykoukla by z okna ven,
moje milá, moje malá
s úžasem v očích jen.

Stejně krásná v noci, ráno,
jako večer, věřte mi,
zavřu oči, řeknu ano,
to je ta, co mě vždy omámí.

Jak plyne čas,
myslím na ni stále více,
chci ji míti pro sebe zas,
a slavíka kolem zpívajíce.

Je zlatem mezi mosazí,
perlou mezi kameny,
i kdyby byla od sazí,
přec budu z ní tak zmámený.

Je mi ledem nad vodou,
je mou láskou bláhovou,
mou myšlenkou jedinou,
mou touhou, mou vírou.
Je mi vším,
škoda, že jen sním...