Ona a On

Ona a On
Ona; její život divoké dění,
mnozí lidé si jí cení
a přece si připadá
a chvílemi jí napadá,
že sama stojí na rozcestí,
v očích smutek žádné štěstí.
Stojí tam, bojí se každé i sebemenší chyby,
u ní neexistuje žádné kdyby.
Čeká tu dnem i nocí
a o pomoc ho tajně prosí.
Kapky deště padají
a Ona šeptá potají
své utajené přání
při kterém se slzám neubrání.
Vyslovila ho už tolikrát,
přála si, aby jí měl víc než rád.
Stojí tam, stojí sama dál
touží potom, aby jí On miloval!
Tak zas a zas tiše na něj vzpomíná,
Minuty; vteřiny bez něj proklíná.
Na srdci má ukryté,
jeho jméno vyryté
a v srdci nadále plamínek touhy.
Zbývá jí jeden krok pouhý,
ale kam, kterým směrem se má dát?
Když nechce na místě zůstat stát.
Neví sice kudy jít,
ale ví, že už nechce o životě pouze snít.
Ona možná ještě něčím stále dítě,
ale ví co říká; tiše šeptá Miluji Tě!

A On? On stojí na jedné z těch cest
a přál by si jí vést.
Jenže nemůže, má ruce svázané,.
sliby, pravidly vázané.
On říkal jí sice: ,, Mám Tě víc než jenom rád,
ale bohužel – musím zůstat kamarád.‘‘
Snad chtěl by, chtěl a jak moc
jí podat ruce na pomoc.

Zase padla tma, na nebi se hvězdy rozzáří
a jí stéká slza po tváři.
Smutně oči zavírá; začne opět snít,
alespoň ve snu s ním Ona může být.
Už ho vidí, přichází k ní blíž a blíž,
slyší jen:,, Děvče copak se nebojíš‘‘
,, A čeho bych se měla bát?‘‘
,, Toho, že nebudu Tě milovat-
- Já nechci Ti ublížit.‘‘
Ona odpoví:,, Tak nech mě k sobě přiblížit!‘‘
Pak polibek na ústa
a srdce k srdci přirůstá.
Slz už padá mnohem víc
a Ona ze sna šeptajíc:
,,Miluji Tě příteli!‘‘

Nezbývá už mnoho a vlastně asi vůbec nic,
ale asi měla bych ještě říct,
že lehké to nikdy Oba neměli,
jsou totiž dlouho dobrými přáteli.