Touha

Vítr si hraje s plamenem svíce,
papír je zpola popsaný.
Ať toužím psát ti sebevíce,
můj cit je příliš spoutaný.

Na nebi rozlil se denní svit,
ve svítání noc se ztrácí.
Plamen vydal poslední třpyt
a světlo už vítr zháší.

Tak jako polibek poslední,
když na rtech ještě pálí.
Prosím, než ještě se rozední,
vidět tě alespoň zdáli.