Jako když mě hladíš

Slovo z úst tvých vyšlo,
a jako nádech anděla ke mě přišlo,
říkalo že je hladivé,
pro ostatní líbivé.

Zaměřil se proto naň,
jako lovec na svou laň.

Jen co slovo hladilo,
moc se druhým líbilo.
"Že ti to dnes ale sluší",
by musili slyšet hluší.

Jen se neboj,
sranda výklad,
bylo krásné,
byl jím příklad.

Láska slova pronáší,
hlupách se však nevznáší.
Anděl kolem kroužil,
rozumný se jimi soužil.

Přišlo k němu slůvko hebké,
co obměkčí srdce ztěžklé.
Slyšel jej a nedutal,
od druhých se odpoutal.

Slovo k němu mluvilo,
jeho to však děsilo.
Co je to prý za hlasy,
jako kdyby prý děsy.

To se jen Hlas projevil,
v božím synu promluvil
a na druhé naléhal,
"Milujte se, žijte dál".