Vnitřní odcizení

Vnitřní smutek bez pozvání,
Když touha mizí bez ustání
Usínajíc v celibátu
Usnu na ostnatém drátu.
Vedle Tebe, vedle Tebe-
Tam, kde dříve bylo nebe,
Potlačuji rozmazané touhy –
Noc s Tebou krátká a den byl dlouhý…

Umírám, vyloučena z rozkoší,
Mám to, co jsem chtěla ,
Jsem smutná,
Vždyť dost mi chybíš…
Snad chyba ta je ve mně zcela…

Odešly pryč Tvé doteky, ztratila se Tvá touha –
A já se topím v depresích, nyní je mi noc dlouhá..

Snad už nejsem jako dřív, tak přitažlivá pro Tebe,
Nevíš, jaký to má vliv,
Jak často srdce zazebe…
Jak moc mi chybí vášeň Tvá – to kouzlo,
Co mezi námi mizí –
Za chvíli, snad to ještě potrvá,
Si budem jednou provždy cizí…..

Já už muže znám a vím, že to tak býti má –
Teď skončila ta éra něhy, já můžu být jen zasněná.

Vzpomínat na to, co bylo,
Na sny, navždy skrytá přání
A v duchu jako každá žena
Marně toužit po uznání…