Mé srdce

Mým srdcem pronikl hluboko šíp,
však stále ještě neumírám.
Chci pryč a jinam, kde bude mi líp,
však stále ještě oči nezavírám.

To není šíp, to je kůl,
jsem já upír snad?
Upír by přece uniknul...
já zůstala tu tupě stát.

Dostávám pěstí do břicha,
ó, jakou sílu ta slova mají.
Pro koho? Tobě to nic neříká,
ta slova přec nic neznamenají.

Milovat či nenávidět,
čistě totožná slova.
Chci být s tebou - nechci tě víc už vidět,
shodné? Pro mě zpráva nová...

Co vlasně cítím?
Je to bolest nebo ne?
To všechno skoro do ruky chytím...
na ruce jizva zůstane.

Však nejhlubší jizvy jsou ukryty v srdci.
Tak měkký sval měl radši z kamene být.
Teď se odehrává všechno, co nechci.
Nový nůž se chystá další jizvu vrýt.

Jizvy jsou hluboké, nejspíš vykrvácím,
prosím, kdo mi pomoc zavolá?
Další nůž. Příliš mnoho naděje ztrácím,
spadla má poslední opora.

Já spadla s ní, přibylo ještě odření
loktů a obličeje. Už by mi nic nechybělo...
Snad už jen ustlat si na trní,
co mi v srdci z růží zbylo.