Milovaný člověk

po tmě sama tiše ležím
do polštáře stále znovu a znovu brečím
černé linky pod očima rozmazané
moje smutky jsou ted prozrazené


Nač lhát sama sobě?
mě se tu nelíbí bez tebe
Tvoje přítomnost je jako svěží vánek do mé tváře
nebo v noci na nebi krásná měsíční záře


jenže co dělat když ty jsi ted pryč?
Jak mám bez tebe ted vlastně žít?


Co dělat když váš blízký odejde ze světa
nechá vás tu samotné se protloukat
kde najdete dalšího tak milého člověka?
Od koho si necháte ukolébavku před spaním broukat?


každý den znovu stojím na tom samém místě
s bolavím srdcem koukám na tu desku
kde stojí tvoje méno oznamující tvoji smrt
nedokážu zabránit po tobě mému stesku


koukám dolu ze střechy
tam kde všem mím utrapám bude brzy konec
tohle není život,je to mé prokletí
ted mému životu zazvoní smrtící zvonec