Padá na mě sníh

Jako na poušti zvadlá růže
podobna sněhulákovi v létě,
čtu slova vyrytá do mé kůže,
oproti vločkám vypadám bledě.

Padá na mne sníh z nebes
tančící na černém hávu.
Už zas mě mlčky kolíbeš
v náruči, v plném právu.

Symfonie nebe dnes mlčí,
chladné baletky dobývají svět.
Utichlo i noční vytí vlčí,
zastav, už léta není nám pět.

Možná výčitky, možná strach
mě stále zpomalují a ničí,
obrací naše tichá slova v prach,
má duše mi v hlavě křičí.

Zavřené oči s vločkami na řasách
pantomimě těžko porozumí,
ztrácejí se v zakázaných krásách,
nic jiného asi už neumí…