Italská opera

Dlouho jsem čekal
na tu chvíli
než polibek
sem mohl dát ti
na křídlech motýlích

odkládám svou masku
již nechci ti lhát
kolem tvých rtů
med s úšklebkem mazat

přicházím k tobě
do tvé komnaty
snad tisíckrát stejný obraz
viděl sem
dnes

jsi nahá
poprvé tě vidím
snad nesním
na zlatých vahách

tolik let uplynulo
co spolu se známe

starý svět se bortí
dnes padly
mezi námi další hranice

chtěl bych ti toho
tolik říct
leč jen slova nestačí
polibky v prvním dějství
opona za námi padá
rudá jak tvé rty

teď!
rozehrajeme spolu
naší milostnou hru
na prknech které jsou
pro nás světem
globusem létajícím na spirálách fantazie

v posteli milovat se budeme
dny a noci
ať naše opera chudých
nikdy neskončí…

dnes v Benátkách.