Nesmysly

Copak můj mozek vymyslí?
honí se mi hlavou nesmysly.
O lásce, co kdysi byla,
zůstala však po ní díra.
Srdce bylo rozlámané na milion kousků,
dnes jen na tisíce, chtělo to zkoušku.
Vzal jsi mi všechno, nedals mi nic,
dva roky zvláštního citu, jinak nic víc.
Byl jsi jiný to teď už vím.
Každý mi říkal, nebuď už s ním.
Strach o tebe měla jsem velký,
myslel sis, hlouposti malý holky.
Malá holka, to jsem možná byla,
chyba, že jsem ti znovu uvěřila.
Jinou jsi líbal, s ní sis hrál,
nebyla to dívka, fet jsi bral.
Teď jsem větší, ale proč stále chybíš mi?
Co já vím větší,ale pořád hloupě věřím ti.
Věřím, že rozum dostaneš,
blbost srdce jen mě klameš.
Jiného,lepšího chlapce bych asi chtěla,
ale zatím moje mysl je tebou okouzlena.
Snad se jednoho krásněho dne probudím,
a mé srdce se zahojí,jen po tom toužím.