Nesváděj

Podzimní počasí se schází se zimou,
Já nemůžu být s ní, s mou jedinou.
Jsem tu sám, čtyři stěny kolem
jsem tu sám, není to jen dojem.
Těžko hledám řešení, jak z toho ven
kdyby jsi to věděla a přišla sem.
Třeba by to bylo lepší s tebou než li bez tebe
těžko říct, Asi myslím na sebe.

Není to lehký, těžké pocity mám
ale co, co s tím nadělám.
Chce to klid Laty, říká kamarád
ale on, on ji neměl tolik rád.
Je Podzim, období deprese
ale i kočka se psem snese se.
Nesváděj nic na Podzim
on je chudák, říká „ Hned zmizím! “.

Podzim, vlastně chudák je
opadá mu všechna naděje.
Ty jsi jako list ze stromu
jednou spadne, zavře oponu.
Ted´jsi to ty říkáš,
a přitom se z jinýma líbáš.
Je tu Podzim za chvíli Zima,
vzpomínám, jak nám bylo príma.

Osm řádku, v každým jedna věta,
tohle neznamená konec světa.
Byly jsme prý dokonalej pár,
říkaj lidi co nás znaj.
A pravdu asi maj,
když tohle, za pravdu pokládaj.
Já byl asi falešný,
Míša ta o tom ví sví.

Byla jsi mou hvězdičkou,
teď už jsi jen slzičkou.
Slzička padá a mizí,
ale ty jsi byla ryzí.
Ryzí jako zlato ,
teď už jsi jen bláto.
Boty jenom špiníš,
ze všeho mě viníš.

Byl jsem tu na světě rád,
lidi říkali mi kamarád.
Já kamaráda najdu lehce,
ale tebe lásko horkotěžce.
Jsem takový jaký jsem
ty jsi byla můj skvělý sen.
Co ti mám říct na konec ,
být sám, není hezká věc.