Un morceau de magie

Už celkem dlouho, vlastně už od tmy
Pobíhám po zahradě s rýčem
A dle ne úplně logického plánu hloubím díry
(patrně můžu i za krátery na Měsíci)
Do hlíny … Do prsou … Do hvězd
Nejedná se o obsesi, natož o touhu narušovat celistvost povrchu
Hledám totiž hrnec
Tu nádobu naditou kouzly, odkud skáčou palačinky jako míčky
Jako bubliny do podzimního listí
A taky slamák, chatrče z proutí a kouř co rozevírá rty do úsměvu
(DOTEK rukou mezi šnekem a slunečnicí)
Naši pajduláci z izolepy zarytě mlčí
Nikomu ani slovo…
V sedm ráno s příchutí agáve a písně, která nikdy nekončí
….Myslím, že už se blížím
Nikdo jiný to neuvidí!
Vím, že víš…
Pečlivě vybírám
To nejcennější ti posílám po holubovi ze skla (bezpečně to spolkl!)
Zbytek zhruba za 155 minut…