Osamělá

Když noc na zem padala a ona šla spát,
se slzou v oku myslela na toho, kdo měl ji kdysi rád.
Teď dívá se na oblohu sama samotinká
a vzpomíná na dobu, kdy byla jeho malinká.
Tenkrát v jeho náruči hřát se směla,
teď však zůstala osamělá.
Jen sama se sebou už nesplní si svůj sen - být v jeho obětí den co den.
Když hvězda padala, přála si jediné - nebýt už bez něho za noci šedivé.