Čekám na pěkné slůvko

Čekám na pěkné slůvko od Tebe, můj milý.
Kdypak jsi mně to chtěl říci, když ne teď!
Dnes večer mám čas se Ti vískat ve vlasech.
Není to román z červené knihovny, není to vyznání,
toužím jen po Tvém slůvku uznání.
Cenné minuty naskakují na ciferník času...

Vím, měla bych být ženštější,
mluviti více srdcem,
leč ústa někdy rychlejší,
jsou v zámku špatným klíčem.

Vzpomínka na náruč někdy se vynoří,
plamínek nezhasl, teplo se rozhoří.
Samému přikládat do kamen je dřina,
v teplém objetí ustoupí i zima.

Počkej mě můj milý, nechoď ještě spát,
uvařím, uklidím, potom se můžeme hrát.