Usměj se, dívko s krásnýma očima

Dívko s krásnýma očima, usměj se,
i když smutek je za nima.
Víš, vracet se do přístavu,
přestává dávat smysl.
Mořská bouře se ke mě přibližuje,
jako kdysi tvoje láska.
Zas nemůžu jíst, zas nemůžu bdít.

Znovu pluju po horizontu událostí.
Moji bárku drží pohromadě jen slaná voda,
která se mě chystá každou chvilku pohřbít.
A když se nebudu dlouho vracet,
bude ti šumění moře připoínat můj poslední dech.
Jenže, lásko, nemá to tak být?
Až budu ležet na mořském dně,
zas si budem nejblíž.