Koníček

Dálkou vane se hlas,
co sladkou má vůni.
Má mysl se otáčí do dáli hledí.
Nikde nikdo,
tak co se mi to zdálo?

Náhle však přede mnou kůň s hřívou zlatou,
se sedlem pro mě dělaným.
Cesta náhle vede po kraji,
kde o hory vítr se obrací a voda šplouchá,
teče pořád dál.

Náhle mávám k oblakům,
kde zlatý kohout cestu mi dává.
Na mě se nedívej,
srdce své poslouchej,
nikdo není jako ty.

V tom se obloha zavírá,
hejno motýlů kolem prolétá,
jeden do ucha mi šeptá.
Pořád díváš se nízko,
tvá cesta je velmi blízko,
tak dívej se výš.

Jedu kolem rybníků,
zlatá rybka vykoukne nad hladinu.
Tři přání u mě nehledej,
to největší kouzlo získáš pohledem,
trochu se zamýšlej a měj rád.

Náhle svědomí zahlásí zatmění,
přede mnou studený déšť.

Koníčku můj prosím při mně stůj, já tě mám rád.
Svět je někdy složitý,
kam dojdu, potkám lid poctivý?
Jsem já blázen nebo král?
Odsouzenec nebo kat?
Koníčku prosím při mně stůj
a doveď mě do krajiny snů.

Vezmu já tě do ráje,
jak budeš chtít jen se probuď
a jdi mi vstříc.

Nyní tě tady zanechám,
dál cestou musíš jít a sám.
Nebudeš mě znát a nemusíš poznat,
jen srdce ti napoví,
kde hledat máš.

Náhle díra hluboká a já padám,
se slzou v oku oči otevírám.
Zas je tady bílí den a z koníčka zbyl mi sen.