Polibků pár

Polibků pár,
už po prvním
cítil si se jako král,
jako bys dobyl královnu ledovou,
nebo vyprávěl pohádku takovou.

Šeptals mi do ucha "jsi nádherná",
jako bych těmto slovům podlehla.
Jenže byla to jen slova,
která teď hluboko do srdce bodá.

Polibků pár,
po nichž cítil si se jako král,
několik krásných chvil,
teď ubívá mi sil,
rozplynou se jako pára,
už je to zase další do srdce rána.

Zase jsem jen druhá v pořadí,
ta na zpestření času,
odezva v jiném hlasu.

Polibků pár,
pár chvil něžného objetí,
krásných slov, doteků a vášně,
jak cítila jsem se po dlouhé době krásně.

Najednou slova ztrácely se někde v dáli,
už i víly se mi smály,
různé myšlenky a pocity běžely mi hlavou,
určitě je někde s ní,
s tou jeho pravou.

Polibků pár,
stále se cítíš jako král?
Co teď, co dál?
Slzy nebo úsměv v tváři,
otočit list, kde slunce září...?

Polibků pár,
vždyť nejsi ani král...