Zrcadlo

Dívám se na sebe do zrcadla,

vstala jsem příliš brzo ráno.

"Stojí to za to?" otázka zazněla,

sama si tiše odpovídám, že ano.



Opuchlé oči, večer jsem celý probrečela,

zase, a to jenom kvůli němu.

A co s tím teď mám dělat?

Běžím ven schovávat se do stínů.



Tmavé vlasy sčesané hluboko do čela,

ať je na mě vidět ještě méně.

Tohle je má osobní cela,

tiše volám z ní beznadějně.



Slyšíš to jen ty, snažíš se nevnímat,

jde ti to tak špatně jako mně,

když se chci ve stínech schovávat

a ty přesto slyšíš, jak tě volám němě.



Však slyšet se bojíš.

Nejsem holka, se kterou by ses chlubit mohl.

Proto stále jinam se otáčíš.

Snažíš se vše, co cítíš, zazdít.



A já ti ochotně podávám tvárnice,

jsi pro mě důležitější než já.

Společně si zastavíme cestu do srdce,

a přesto budu navěky Tvá....