Peklo, které nikdy nevyměním

Možná kdybych nešel na kraj světa,
nepoznal bych štěstí své.
Možná kdybych zemřel včera,
dostal bych se do nebe.

A teď mě trhá na kusy
to ďábelské stvoření.
Hraje na mě
jak na struny,
vysmívá se bolesti.

Dravá šelma dohnala mě.
Netíží už duši mou
pocity ty dojemné,
trhá mě zas a znova,
sukuba má vysněná.

Přes tu věčnou bolest,
přes to všechno mámení,
nepustím Tě, nezraním,
raději sklouznu navždy s Tebou,
do ďáblova chřtánu.

Miluji Tě čím dál více,
i když mi to nevěříš.
Nepustím Tě, spadnu s Tebou,
jen protože navždy chci Tě mít
ve svém pevném objetí.