Love

Love




Až jednou měsíc nad hlavou, bude se ti vznášet,
až jednou nebude nikdo, kdo by ti pohlédl do tváře,
vzpomeň si na lásku, pro kterou chtěl jsi do lidí vrážet,
a na pocit, který jsi u toho měl, že vypadal jak sluneční záře.


Až zapomeneš na krásu svou, na tu, co byla tou příčinou,
až slepě budeš zírat na cestu, po které jsme šli každou vteřinou,
až vzpomeneš si, že byl někdo, kdo milovat Tě chtěl,
přes překážky šel, stíny procházel a Tvou duši měl.



Žal, jenž z pocitu prázdného srdce přijde,
pohled, který je plný bolesti na povrch vyjde,
růže, které sladce voní, jsou, ale plné trní,
v hlavě vzpomínky na Tebe příjemně brní.