Vzpomínky

VZPOMÍNKY

ONA: Nitkami vážu poslední dech
aby si nemyslel, že jsem jeho mech
oči své odvrátím mimo jeho tvář
čtení v nich nesnáším, nejsem slabikář

Chlad svůj chodím do noci krást
aby si nevšiml, že ho chci mást
a city visí v půjčovně snů
zástavou za ně je pár hezkejch dnů

A řetízek zlatý, váza od pomněnky
a klíč od chaty, čekající vzpomínky
když jeho ruce zažehly krb
když na mě z postele šibalsky mrk

Na jeho slova, že má mě rád
chtěla jsem říci „jako kamarád?“
až poznal pravdu, city své dal
ráno jsem našla jen písemné ČAU

Na co mi zbyly ty chvíle v paměti?
proč jsem ho nechala pláchnout z obětí?
je to už dávno, co mi srdce dal
byl snad jediný, kdo mě miloval

A já – nechápala jeho cit
a já se smála, že nechtěl beze mne být
a slovo „ráda“ neřekla za jeho květ
snad jsem se bála, že mi začne rozumět

ON: Trochu se rmoutím, že si neumí
povídat o našem souznění
málo ji vídám a jenom jdem
z dálky se díváme na noční sen

Za trochu lásky, šel bych s ní svět
a mám jen vrásky pro její led

Ruku mi podala místo políbení
na mapě smazala místo zasnoubení
na nic se neptala, asi věděla proč
v očích se chvíli roztočil nádherný kolotoč

Slovo mi nedala, já s ní chtěl žít
na to mi šeptala, že bych měl jít
v noci jsem opustil anonymním pohledem
a na stůl položil budoucnost pod ledem

Zabil jsem vzpomínky poslední existence
i tamty malinký, co byly bez milence
zašel jsem do kavárny „Svět“
našel jsem pro svůj květ
příjemnou ručku přítelkyně
snad to už bude jiné!!