Princezně

Když se probouzím, cítím vůni tvou,
jsi impulz, co mě ráno budí,
vstávám jen proto, abych mohl za tebou,
za tebou i sněhem, co studí.
Královstvím všech zemí za tebou jít,
za jedinou princeznou na cestu se dát,
jako rytíř v brnění se za tvou lásku bít,
klidně i pod stromem v bouři stát.
Jsem jako ve snu, když vidím tvou tvář,
tvé hebké vlásky ti jemně pohladím,
před tvojí krásou trne i polární zář,
ikdyž to neumím, kdytaru naladím
trsátkem do strun já budu ti hrát,
píseň o tom, že jsi má princezna,
před tebou mě nezastaví ani drak,
ty jsi tak sladká, tak moc líbezná,
o tebe nestát, to by byl hřích,
drak mě ničí, snad každá kost zlomená,
mě z toho vyléčí jenom tvůj smích,
líbat tvé rty, to tolik znamená,
všechno bych vyměnil, jen kdybych mohl
dotknout se svými tvých rtů,
vždyť pro tebe by se i kámen pohl,
ty jsi ta princezna z mých snů.
Na okno chci ti dát voňavou růži,
abys věděla, že rád tě mám,
nebo pár bot ve dračí kůži,
abys viděla, že i život za tě dám.
Princezno, princezničko, tak chvíli stůj,
nechoď pryč prosím, no tak se vrať,
poslouchej přeci, že chci být princ tvůj,
tak aspoň jediný pohled na mě ztrať,
utíkám za tebou, zámeckou chodbou,
chytám tě za ruku, dlaň má je v tvé,
daleko došel jsem se svojí motlitbou,
na dlani nábízím ti teď srdce své.