Rozmarná

Vezmeš vítr z oblohy, zapleteš ho do vlasů,
setřeš nebeské modro, položíš do očních tůní.
Uvidíš sám sebe, hvězdy a touhu.

V lesním šeru chytíš ptačí trylk,
dáš jí je do srdce a ono zpívá,
zpívá o jedné cestě,
o rozkvetlé jabloni,
o jednom okamžiku,
jednom slovu.

Její dlaň dáš do své,
přitiskneš k sobě, a vstoupíš.
Dobrý den lásko, jsme tu.