Procitnutí

S dnešním dnem jsem pohřbila
veškerý vize z dávné budoucnosti
neb minulost vládne mou duší.

A já v zatáčkách vzpomínek nějak nevnímám,
že nemáš čas,
že se mění to něco mezi náma.
To něco hrozně krásnýho..
Prý se tomu říká LÁSKA?

Pohřbila jsem bodoucnost
tahem z cigarety a vínem z krabice.
A na tý lavičce v parku
do tmy s nádechem červánků
jsem vyplivla pryč svoje nitro,
svoji duši co jsi tak miloval
a jež stále miluješ
...občas.

A pak čtu minulé z šálků čajů dopitých,
kde moje nevinnost a naivnost
jsou tak krásně dětské.
Tak plné nadějí.

...
Voláš mi,že zase nemáš čas.
Je toho příiš,poslední dobou na tvých bedrech.
Ale mě nebaví věčně hrát si na tajemství,
když na tě doma čekávám.
A pak usínám...
...ve slaný posteli.
Sama
a bez tebe.
Zatímco ty pracuješ,
neb to je tvoje láska.
Tvůj život