troufnu si

troufnu si říct, že lítat neumíš
a někde tam za zádama
přece musíš křídla mít
vypadá tak anděl ne?
komu utekla si z obrazu?
Modiglianimu?
toho mám rád ale ne,
vod něj nejsou ty mandlový oči,
co jiskřej jak světýlka na noc na řece
vědět kde, z tý vody chtěl bych pít
vidět v ní sám sebe a ztichlej
sedět na břehu, váhat se v ní utopit
neznám tvuj dotek a troufnu si říct
že máš teplou náruč
alespoň jednou se v ní hřát
na tvejch horkejch ňadrech
za zimu zemřít s odhodlaností
vloček prvního sněhu
troufnu si říct,
že nejseš moc zvědavá a na osud že nevěříš
přece bych ti o sobě z tvejch dlaní chtěl číst
a sem tam krásně lhát jak to za stovku
uměj cikánky a až budu číst v těch bílejch
stránkách rozevřenejch s opatrností k listům
propuštěnejm z vazby, se svátostí
k vzácnejm knihám
než je položím na stůl
než přijde mi zbytečný bejt básníkem
už netroufnu si než zapálit svíčky
a zašeptat amen za bejvalý lásky