Když všechno pomine
Když všechno pomine
Když se naše těla propletou v milostné touze,
ty svými polibky krev ze srdce mi saješ dlouze.
Pak nejistotou strádám, kdo je kdo z nás dvou
se ptám, když dychtivě tě objímám.
Pak všechno pomine,zase jsme každý sám.
ty svými polibky krev ze srdce mi saješ dlouze.
Pak nejistotou strádám, kdo je kdo z nás dvou
se ptám, když dychtivě tě objímám.
Pak všechno pomine,zase jsme každý sám.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskKomentáře
tohle bylo smutné...a přitom krásné...
díky za komentář - velmi si ho vážím :-) opravdu :-) díky ...... znovu díky..
04.12.2005 21:43:00 | jarkaj
Že každý sám?
To není nutné, milá paní.
Co matkou moudrosti je?
No přece .... opakování!
01.12.2005 16:23:00 | Mourek
Je to tak, jak píšeš, ale může to být ještě horší (být sám i při tom)...(Moc hezké)
01.12.2005 14:07:00 | zef