Dílo

Shaekspear psal
Romea a Julii,
já píšu stále o tobě,
kudy chodím tam myslím na tebe.
Pak psal:Sen noci svatojánské",
jakoby se mi najednou zdála,
ty jsi skutečná,
tak krásná a statečná.

Když začal psát Hamleta-
Být či nebýt, tak si říkám,
že chci ale jen s tebou,jen
ty buď mou hvězdou.
Pak jsem přišla já,
velký romantik,vělký cíťa,
velký milovník,co ve
verších má slovník.

Hledá v něm krásu,
zapomíná na svět kolem,
a ty´s mě jí naplňila,
do duše a hlavy jsi něco
asi napusťila.
Neumím se zastavit,
je to jak ručička v hodinách,
jak běžící krev v žilách.

Chtěla bych být,
poetický lék,
zahojit tvé rány,
tvou nemoc,kéž
do tebe se vtělit,
pomoc jak Amor,
tě šípem střelit.
Ale jsem jen básník,
co hlavu má zamotanou,
jednou nádhernou slečnou,
nemá ji tady,nemůže
býti věčnou...

Ona trpí v horečce,
a já tu přemýšlím,
nad tím jak tě vyléčím,
mít křídla,hned přiletím.
Ráno ospalá,čítáš báseň,
vstáváš a krk tuze bolí,
jen člověk co tě miluje,
tak se bojí,
že slunce na zahřátí jí maluje.

Nejsem Shaekspear, ani Mácha,
jsem milující žena plná veršů,
jen tobě city říkám,a píšu!
Teď chci být čaj co piješ,
paralen co polykáš,
teploměr kterým se měříš,
peřina již si přikrytá,
tvůj velký lék,
ať nemoc má vztek,
ať jsi zdravá,jako pralinka!