Šeptala bych

Šeptala bych mezi stromy,
že každý den Tě vyhlížím,
zda nepřicházíš mezi domy,
ve dne v noci o tom sním.

Šeptala bych láhvi v oceánu,
že velmi Tě miluji.
Místo toho velkou ránu
v srdci žalem sužuji.

Šeptala bych bílé vločce,
že duše smutkem umírá.
Však nesnese se žádná lehce
a naděje dveře mi zavírá.

Šeptala bych Tvému oušku,
že mým princem jsi jen ty.
Místo toho na polštářku,
slzy skrápí mé pocity.

Šeptala bych srdci Tvému,
lásko prosím vrať se zpět.
Jenže srdci kamennému,
nepomůže jen pár vět.

A proto šeptám tiše sobě,
že musím se z místa hnout.
Že mé srdce bije v Tobě,
přeji si zapomenout...