Všední

Prší, kola autobusu stepují asfalt,
vezeš svůj osud.
Po sklech kapky stékají, jsou to tvé slzy,
slzy mnoha okamžiků a flétna deště vyhrává.

Čekám na staré zastávce,
ptáci křičí odpoledne,
večer kluše z lesů a autobus ukrajuje náš čas.

Nedočkavost stoupá ze srdcí,
z nedaleké hospody zní kytara,
tma jde krajinou a světla autobusu olízla čekárnu.

Vystupuješ, co krok, to minulost,
co krok, to budoucnost.
Vešla jsi do mého stínu,
a pouliční lucerna maluje naše sousoší.