Světlo v tunelu

Jsem kanárek v kleci
která bohužel není zlatá.
Tys ten co objevil,
kde je má Achilova pata.
Jsem sochou z mokré hlíny,
a chtě nechtě podléhám,
pod sílou tvého dláta.

Vím přesně kam jít a kudy,
ale brání mi v tom mříže,
a srdce co občas si vlastní rány líže
a pak napovídá bludy.

Jsi mým světlem v tunelu,
ale také temnou kopkou.
Citím se jak umírající oheň
ve vlastním popelu.

Ptám se tě tiše
jako každý den,
řekneš mi, že mě máš rád
nebo - "tak holka na mě zapomeň!?"