Křídla noci

Když noční motýl křídla rozevře
a stín vstoupí mezi nás,
tak slunce na tenhle svět zanevře,
zapomenem denních krás.

Noční motýl barvami šedými
zahraje v záblesku měsíce,
já cítím propast mezi sobě milými.
Slova pálí a srdce prosíce.

Můra odlétá ve světle luny
do moře snů a vzpomínek,
kde neplují žádné čluny
a plní ho strastí pramínek.

Slunce vypaří to moře smutků.
Ale motýli ve skrytu na lunu čekají,
tuší strach a zlobu našich skutků,
co pro ně moře zase naplní.