Já a ty!

Já jsem nebe přízraků,
co blesky šlehá,
ty slunce zázraků,
co paprskem po mně běhá.

Já jsem hvězda zářivá,
co svítí za noci,
ty kometa,co zazpívá,
a má mě v moci.

Jsem luna v novu,
ty pramen řeky,
co chytá mě znovu,
co vánek má lehký.

Jsem hora mezi lesy,
ty nejvyšší stromy,
tak zářivé jsou tvé vlasy,
že osvítí i domy.

Jsem skála držící,
ty hluboká oceán,
vlny tryskající,
jak největší z ran.

Jsem vánek foukající,
ty ropálená zem,
horko,jest do nebe´s volající,
cítím každý tvůj vjem.

Jsem růže bez trní,
ty květ rudý,
co uhrane mě vášní,
tak pověz kudy.

Jsem klisna bělá,
ty útes za pláží,
tichá a smělá,
bariéry útěku mi zaráží.

Jsem písek na poušťi,
ty voda průzračná,
co zář rozpoušťí,
jsi tak zázračná.

Jsem žena snová,
ty žena jediná,
co prošla mou znova,
aby mě ochránila!!!