Líbezná

Tak něžně,vznešeně
a láskyplně
vznesla se z nebe
...jako anděl...
Usedla na tvou řasu
stejně jako motýlek
na obilí klasu.
Z miliónu lidí
si vybrala právě tebe
a je jí jedno,
že tě na víčku tolik zebe.
Nemyslí na to,že lidem je zima
ona na tvojí kráse klidně dřímá.


Dřímá, dřímá-...
avšak teplo ji probudí.
Jak hrom z čistého nebe
neoblomně do ni uhodí.
Ona však bojuje,nechce to vzdát,
i když o výhře si může nechat jen zdát.
A tak taje, pomalu roztává..
ještě bojuje, nic nevzdává.
To už je ale boj prohraný,
i když já jsem rozhočí nestranný.
Ona, jak říkám pomalu tála
té beznaději se už jen tiše smála.
Nejkrásnější vločka na nejkrásnější řase
...jakou znám...
Ztrácela se, mizela v dál,
osud si s ní pěkně zahrával.
Ona dál stékala jako slza slaná,
zpět už se nevrátila a umřela.
Umřela na sladkých rtech tvých,
na těch něžných a tak líbezných.