Zahradníkův žal

Býval jsem lupákem, že neslyšel jsem tebe,
radši jsem utíkal a proklínal nebe,
ptal jsem se, ptal, ptal jsem se všech,
žádal jsem tě, své srdce mi nech!

bál jsem se odpovědi, to nyní vím,
přelezu po kolenou, budu tě prosit:
úsměv mi daruj a život vrať,
nebo mě proklej, a mou lásku ztrať!

Dej šanci mi poslední,
v to jediné doufám,
teď v hodině polední
si bez naděje broukám..

Lásko, já vím,
jak ublížil jsem ti,
řekl jsem mnoho věcí,
a křivdil jsem ti,
vždyť v návrat tvůj sním.

Vím věcí mnoho a to mě děsí,
že ztratil jsem tě,
že volám: Kde jsi?
Vždyť miluji tě... přeci!

Jsem zoufalec, taková je pravdu,
jsi pro mě květina, co neuvadla,
já, zahradníkem tvým jsem byl -
a zklamal jsem, to jsem pochopil.

Tvou krásu bude opěvovat někdo jiný,
všem se to bude zdát hodně divný,
ale já vím,jaké kouzlo ty máš,
vždyť můžeš říct:
Já vím jak dlouho mě znáš!